Nečekaný dáreček

Byl štědrý večer a já nic netušící nastoupila do auta pod záminkou, že se jedeme podívat na nějaké krásné místo, kam se může jezdit jen o Vánocích. V první chvíli jsem byla lehce podrážděná - myslela jsem si ,, kam to zase jedeme vžyť na štědrý večer máme být všichni podhromadě, sedět u stromečku a užívat si vánoční atmosféru" neustále jsem vyzvídala, kam že to teda jedeme a proč právě v tuto večerní hodinu. Jeli jsme pro mě neznámou cestou a najednou sme zastavili a já si musela zavázat oči, prý abych neviděla jak se na to krásné místo jede. Cesta mi připadala nekonečná, když najednou auto zastavilo a já dostala přikázáno zůstat sedět a nechat si zavázané oči. Najednou se otevřeli dveře, já dostala ,, něco" chlupatého na klín. Okamžitě jsem si odkryla oči a viděla, že mám svého vysněného Beenečka - v první chvíli jsem tomu vážně nemohla uvěřit, ale když jsem viděla usměvavou chovatelku a přítele, už jsem ho nepustila z náruče.

Tak tohle je náš poněkud pohádkový příběh, jak se navždy setkali naše cesty. Tímto bych chtěla opravdu ze srdce poděkovat svému příteli a chovatelce Ivě Muchové, kteří se na mě společně připravili.